Z pásu obdělávané orné půdy má postupně vzniknout souvislý zelený koridor o rozloze 12 hektarů, který vedle ochrany před prachem přinese nové možnosti rekreace, zadržování vody v krajině a ochlazování jižní části města. Prstenec se má rozkládat na území od ulice Čechovická až k ulici Brněnská.
V květnu hodlá Prostějov dokončit část třetí etapy mezi ulicemi Čechovická a Jaroslava Kučery. Její součástí má být páteřní smíšená stezka pro pěší a cyklisty, vycházkové cesty, odpočinkové plochy a dětská i workoutová hřiště.
Magistrát odhaduje, že celý projekt bude stát nižší stovky milionů korun. Přesnou částku zatím nezná, jelikož se v průběhu let mohou proměnit ceny pozemků i stavebních prací. Zbývající část první etapy vyjde podle náměstkyně primátora Milady Sokolové (ODS) na 18,5 milionu korun, druhá má náklady podobné. U zbývající části třetí etapy se částka vyšplhá k 33,5 milionu.
„Město počítá s tím, že přibližně třetinu nákladů pokryjí dotace. Celkově je důležité, že se projekt realizuje postupně, finanční náročnost je tak rozložena v čase,“ oznamuje Sokolová.
Studie, ze které celý projekt Jižního prstence vyplývá, vznikla už v roce 2017 a stojí za ní společnost Gogolák + Grasse z Olomouce. Architekti tehdy navrhli celkovou koncepci prostoru.
„Řešili jsme celé území, které bylo zadané územním plánem, na nějž jsme měli dát určitou ucelenou krajinářskou koncepci,“ přibližuje architekt Lukáš Grasse. Hlavním impulzem návrhu byla podle autorů prašnost, větrná eroze a absence ochranného pásu mezi poli a městem.
Architekti se zaměřili na vytvoření vícevrstevné bariéry, která má díky stromům omezit šíření prachu z vyprahlé zemědělské krajiny za městem. „Když se vítr zaráží o větrolam, tak samozřejmě projde, nebo se za ním vytvoří vír. Když je soustava větrolamů větší, tak se vítr při průchodu přes stromy zpomaluje,“ vysvětluje Grasse.
Podle něj by mohl být zelený pás větrolamů funkční přibližně za 30 let, až stromy vyrostou do potřebné výšky. Jejich efekt by šel zvýšit vysázením dalších dřevin, třeba v okolí lánových cest kolem polí, které by proudění vzduchu zpomalily.
Vizualizace první etapy zeleného prstence na jihu Prostějova.
Podle studie by v prostorách parků měly skladbu stromů tvořit zejména duby, a to jak letní, tak zimní druh. „Tyto druhy jsou doplněny tak, aby odpovídaly charakteru příměstského okraje a měly celoroční jednotnou a vůči ostatním charakterům parku rozlišitelnou barevnost,“ stojí ve studii.
Komplikace s pozemky
Problém s prachem potvrzuje geograf René Jirmus z Univerzity Palackého, podle něhož krajina kolem Prostějova trpí zejména v létě suchem a tím pádem i častější prašností. Z prstence by tak v jeho očích měla těžit jak městská zástavba, tak okolní krajina. „Pokud se dobře určí druhy stromů, bude se také lépe zadržovat voda v půdě a nebude tam tak velká eroze,“ podotýká.
Zároveň připomíná, že aby fungovala ochrana proti prachu správně, bude nutné vysázet vedle stromů také keře. „Je potřeba, aby měl prstenec co největší ekologickou hodnotu, takže by bylo vhodné tam sázet hlohy, šípky a zaměřit se na naše domácí dřeviny,“ sděluje.
Kromě třetí etapy je už od roku 2018 v řešení také první část, která má vzniknout od Mládkových sadů po ulici Brněnskou, a druhá etapa. Její realizaci však brzdí majetkoprávní komplikace týkající se pozemků. Město stále čeká na vypořádání dvou státních parcel, na které byl uplatněn restituční nárok a byla kvůli nim podána žaloba.
Právě vlastnické vztahy jsou pro celý Jižní prstenec klíčové, jelikož už samotná první etapa zasahuje přibližně 60 pozemků různých vlastníků. Město proto projekt rozdělilo do více etap, které umožňují postupné provedení podle toho, jak se daří vykupovat potřebné parcely.
Podle opozičního zastupitele Petra Ošťádala (Na rovinu) se však městu zatím pás pozemků vykoupit nepodařilo. „Jsou tam dvě lokality, které jsou hotové – jedna u Domamyslic a druhá, pokud je do toho počítají, Mládkovy sady. Jinak nic dalšího není,“ upozorňuje zastupitel.
Problémy s výkupem potvrzuje i náměstkyně Sokolová. „Nemáme vykoupené některé pozemky, protože se nám nepodařilo dohodnout s jejich majiteli. Lidé mají jinou představu než město o ceně, za kterou bychom chtěli pozemky vykoupit,“ popisuje Sokolová.
